Letošní Velikonoce mě vedou k zamyšlení nad Ježíšovou láskou mnohem více než kdy jindy. Přemýšlím nad Ježíšem jako člověkem, který prožívá emoce stejně jako my. Přestože je Boží Syn, nevyhnou se mu situace, kdy ztrácí sílu, prožívá strach, zažívá zradu… a přesto v tom všem vyznává, ať se naplní Boží vůle s Jeho životem.
Ježíšova láska k nám zkrátka nemá hranic a je obrovskou inspirací pro náš každodenní život. Když tedy zpívám chvály – je to spíše o mně? O tom jak mně Bůh pomohl, mě vytáhl z bahna, mě potěšil, mě povzbudil, mě zachránil…nebo by bylo vhodné si všímat více Ježíše samotného?
V letošním roce velmi silně prožívám příběh Ježíše v Getsemanské zahradě, kdy prosí své nejbližší přátelé, aby s ním bděli a modlili se, a namísto toho, oni usínají. (Bible Mt 26,36-46; Mk 14, 32-42; Lk 22, 39-46) Je to chvíle, kdy potřebuje podporu, ale nedostává ji od svých přátel, protože jsou příliš slabí a unavení. Jeho reakce možná může působit jako výčitka, ale já ji vnímám spíše jako údiv. Jak to, že nejsou schopni chvíli vydržet se modlit?
My jsme také jeho přáteli. Dokážeme tedy následovat jeho slovo? Překonávat únavu a jiné nástrahy? (Jan 15,15) Setkávám se s názory některých lidí, kteří berou příběhy selhání v Bibli, jako omluvu svého vlastního pochybení. Ale já věřím tomu, že tyto situace jsou v Bibli zaznamenány právě proto, abychom se z nich poučili a již je neopakovali.
Možná si říkáte, proč tohle téma píšu v souvislosti s chválou a hudbou? Je to právě pro to, že mně samotné docházejí některé hluboké pravdy z Bible právě ve chvíli, kdy zpívám či hraji Bohu. Na hudbě se mi líbí, jak různorodá může být a jak rozdílně na nás může působit. Jsem zastáncem toho, abychom ji používali v celém širokém spektru jejích možností a nejen jedním způsobem, na který jsme zvyklí. Proto také miluji různé hudební projekty, které nejsou prvoplánově vytvořeny k tomu, aby si člověk zazpíval, zaskákal nebo aktivizoval jiným způsobem své tělo. Některé chvíle je dobré prožít jinak a pochopit tak samotnou podstatu příběhu, který je v hudbě obsažen. K dnešnímu zamyšlení mě vedlo představení Pašijí, kterého již čtvrtým rokem mohu být součástí a každý rok mě v něm osloví jiná část velikonočního příběhu ukřižování a vzkříšení. Proto se nebojme zkoušet nové věci a hledejme způsob, jak chválou a hudbou promlouvat k lidským srdcím a zanechat v nich nové porozumění Božímu dílu.
Z celého zamyšlení bych tedy chtěla vypíchnout tři věci:
- Zaměřme naše životy více na Ježíše než na sebe a naše potřeby!
- Buďme jeho přáteli a překonávejme únavu a vyčerpání, když nás o něco žádá a někam nás vede.
- Přemýšlejme jakým kreativním způsobem můžeme Boží slovo přiblížit našemu sboru a dalším lidem kolem nás.Nespoléhejme na staré zažité způsoby a aktivně hledejme inspiraci, načekejme až nám někdo řekne, jak to máme dělat.
Prožijte krásně Velikonoční dny a pokud se chcete zamyslet nad tímto příběhem spolu se mnou, pak si poslechněte píseň: Getsemane