Přinášíme vám další českou píseň! Jako vždy nechybí příběh, který píseň provází.
Kdy tato píseň vznikla a co tě vedlo k jejímu složení?
Oko hurikánu vzniklo pět let zpátky, roce 2014, myslím. I když už si to taky přesně nepamatuji, ale z toho, jak si skládám v hlavě souvislosti, tak nějak tak. Ke vzniku oka vedla série těžkých okolností, jako neúspěchy ve škole a podobně. Jednu středu jsme měli zkoušku s kapelou, se kterou jsem tehdy hrál, a tou dobou už se mi hrálo čím dál tím hůř, a nevěděl jsem proč. V té době jsem byl ještě dost hudební špunt. A tak až náš basák přišel na to, co s kytarou mám, a že bude potřeba oprava za cca 1000, a to pro mě (tou dobou studenta třetího ročníku střední školy) byly veliký peníze. Když jsem pak po jedenácté dorazil domů, všechno to na mě nějak padlo. Neúspěchy ve škole, i doma, a ta kytara byla prostě jen poslední kapka. No a já jsem jen ležel na posteli, a byl jsem z toho hotovej. Ale najednou jsem se prostě rozhodl neprožívat tyhle všechny věci, a prostě jsem začal vzdávat chválu Bohu. Jen jsem to říkal, že ho chválím. Nemám to zrovna ve zvyku, většinou se Bohu vztekám, jak můžu, ale nějak jsem se v tu chvíli rozhodl ho prostě chválit… A najednou jsem si připadal, že všechny ty věci kolem na mě vůbec nemají dopad. Připadal jsem si, že sedím, úplně v pohodě, jako by se všechny ty věci kolem mě točily, ale mě nijak neovlivňovaly, já byl prostě s Bohem, chválil jsem ho. A připadal jsem si (asi tušíte) jako v oku hurikánu. Tak jsem tak nějak čapnul kytaru, a ve snaze nevzbudit sousedy prostě na první dobrou vyplivnul tuhle písničku, nahrál jí, poslal jí jen tak z hecu Radce Novotné (mé tehdejší kapelnici) a šel spát. Ráno jsem se vzbudil, poslechl to, a přišlo mi to jako strašnej cringe, tak jsem to chtěl hodit do koše, a asi by jí nikdo nikdy neslyšel, kdybych jí tehdy Radce neposlal, protože té se ohromně líbila, a hned chtěla, abychom jí s kapelou hráli. No, a tak jí vlastně zachránila. Pak když jsme jí hráli, tak se pak líbila i lidem, a tehdy jsem se rozhodl jí vážně nevyhodit… No a pak jsem jí i nahrál a dal na youtube (přičemž ta nahrávka je teď pro mě zdrojem velké hanby, protože jsem to celé nahrával a míchal sám, a stálo to za bačkoru, ale nějak se začínat musí) a pak jsme jí hráli i s kapelou. Teď ji nahrávám podruhé, a na to se dost těším, až bude v novém, poslouchatelném kabátě.
Kde bereš inspiraci pro psaní nových textů a skládání melodií?
Já vlastně nevím. Bůh na mě hází životní situace a poznatky, a chvíle s ním, a pak z toho vzniká co vzniká. Podobně vznikla i Hodina/Minuta, ale ve finále to téměř všechno vzniká během večerních chval, které si hrávám sám doma. Mám možnost být otevřený a neohlížet se na okolí, a tedy z toho vzniká to, co z toho vzniká. Ale ohromnou inspirací jinak je pro mě poesie, které je v češtině hromada, a je velmi, velmi kvalitní. Aspoň když člověk ví, kde hledat. No a jinak mě samozřejmě baví poslouchat hudební frajery let minulých. Jen v křesťanské sféře jsem musel zakopat mnohem, mnohem hlouběji, abych našel něco, co bych vážně považoval za negenerické a inspirativní. Jako třeba Rich Mullins, nebo John Mark McMillan. Ale hlavní zdroj inspirace je fakt každodenní život s Bohem. Konec konců, to on mi dohazuje ty písničky a básně.
Máš nějaký tip pro ty, co by rádi složili novou chválu?
Proč by jste rádi složili chválu? Ne, vážně, to je klíč. Chvála začíná u srdce, u motivu, u důvodu, proč zpíváte a skládáte. A podle toho, jakej motiv máte, tak podle toho to pak taky vypadá. Není těžký napsat “dobrou chválu” ve smyslu, že se jí lidi rychle naučí, a budete jí moct hrát na bohoslužbě. Ne, fakt, co si budem, většina chval ve sborech není zrovna variace na renesanční téma. Ale já skládat neumím. Vím to moc dobře, když si sednu že něco složím, tak ze mě vypadne možná tak G D Emi C. Fakt to musí vycházet z nitra, ze vztahu s Bohem. Musí to bejt buď on, kterej chce něco říct skrze mě, nebo moje srdce, který je tak zoufalý, že chce něco říct jemu. A on mu k tomu dá slova a melodie.
Ať už ale skládáte, jak skládáte, skládejte upřímně. Nenechte se omezit. Ve chvále jde o vaše srdce a o Boží srdce. O to, jak k sobě tyhle dvě mluví. Pokud se něco dostane mezi vaše a Boží srdce, prostě se z toho možná povede udělat beethowenovu devátou, anebo naopak jednoduchou písničku, kterou lidi zpívají poprvé, co jí slyší, ale nebude to už ta drahocenná, krev potící chvála, kterou čteme v žalmech. A konec konců, právě takovou se Bůh rozhodl zvěčnit ve svém dopise nám. Myslím, že stojí za to se držet toho, že chvála musí být především směřována od vás k Bohu. Jestli potom půjde hrát ve sboru, to je už na tom, jak on vám tu chválu dá. Ale to, v čem má zalíbení Bůh, je niterná opravdovost. To, co je v skrytu, dává poznat moudrost. To napsal David v žalmu, který napsal potom, co mu umřelo miminko, které měl se ženou, která nebyla jeho. A myslím, že pokud on v takovéto životní situaci, ve chvíli, kdy by se absolutní většina z nás před Bohem ani neukázala, došel k takovému závěru, že Bůh má zájem o ubitého a zkroušeného ducha, že takovým srdcem nepohrdne, že právě niterná opravdovost je to, co on vyhledává. Že je to celkem dobrý recept na to, s jakým motivem skládat chvály.
Text s akordy: https://goo.gl/Ydy9ut