. . . aneb 5/10 čili 1. díl
Nejen pro vedoucího chvály, ale pro všechny sloužící muzikanty stojící před shromážděním v roli těch, kteří spoluvytváří službu uctívání v lokální církvi nebo za jejími hranicemi, je možné vysledovat řadu aspektů, jenž by měli mít stále před očima a ve kterých by měli růst.
Mezi ty fundamentální rozhodně bude patřit klíčový motiv, se kterým vstupují na půdu služby chval, osobní charakter a tzv. srdce služebníka. Ty jsem v některých minulých zamyšleních již dostatečně zdůrazňoval.
Mezi další aspekty pak mohou patřit možná mnohem prozaičtější, ale asi stejně důležité oblasti života a osobnosti služebníka na poli služby chval – a na tom, jakou jim přisoudíme váhu a v jakém pořadí důležitosti je vnímáme, možná až tolik nezáleží. Pokud nám rezonují v srdci, nezapomínejme si je (třeba i pravidelně) připomínat. Jejich zrání a růst se velmi pravděpodobně pozitivně odrazí na ovoci, jež může naše služba přinášet.
V miniseriálu tedy nabízím rychlý pohled na prvních pět aspektů (z celkových deseti – a nazývat to „desaterem“ bych pokládal za trochu nepatřičné klišé) :
- Schopnost spolupracovat s druhými patří mezi základní předpoklady dobré týmové práce, kterou služba v církvi je (a které bych se moc rád věnoval v některém ze svých budoucích blogových příspěvků). Umět spolupracovat s lidmi v dimenzích nejen hudebních, ale i „lidských“. Učit se je empaticky vnímat, snažit se porozumět jejich jednání v rozličných reakcích, využít při týmové práci svých silných stránek a nechat druhé doplnit naše slabosti – to můžou být alespoň některé aspekty doprovázející naši službu. Ale samozřejmě růst ve spolupráci s Božím Duchem, bez kterého by naše služba (a především život) asi patřila mezi ty nejubožejší lidské snahy.
- Entusiasmus neboli vášeň pro věc, kterou považuji za nenahraditelnou vlastnost, která se může – je-li projevem opravdovosti – stát „pomocníkem“ a inspirací ostatním. Ať členů našich hudebních týmů nebo bratrů a sester, kteří jdou spolu s námi ve chvále Pánu blíž. Nestydím se znovu opakovat, že „Kdo chce zapalovat, musí sám hořet.“ a „Čím srdce přetéká…“… však to znáte.
- Komunikační dovednosti nejsou žádnou vrozenou vlastností osobnosti, ale získaným předpokladem hezkých vztahů a dobré spolupráce s ostatními, a to na úrovni vztahu s vedením sboru, uvnitř hudebního týmu nebo obecně se všemi kolem nás. Každý z nás začíná v této oblasti na různé startovní čáře (řečeno slovy tělocvikáře :)), ale klíčové je, co s tím základem, který jsme do vínku dostali, uděláme, jak ho budeme aktivně rozvíjet a pozitivně používat. V tom jsme všichni stále „na cestě“.
- Důraz na svůj výkon a přínos– prostě dát se motivovat žalmistou, který povzbuzuje: „Hrejte dobře a zvučně“, tzn. pokusit se dělat maximum v přípravě (osobní i týmové), a pokud se něco nedaří, ptát se především sám sebe, co jsem mohl udělat lépe (a nesvádět to na nepříznivé okolnosti – což se nám občas hold stává :))
- Odvaha improvizace aneb tvořivost a smělost v akci! Rozumím tomu, že je třeba být připraven, ale tento aspekt, uchopený a používaný za správný konec, dá službě chval živý, pulzující rozměr… a neměli bychom se ho bát. Naopak! Troufnout si vstoupit „do neznámého“, nechat se vést za hranice „bezpečného“, ano, tak trochu riskovat. Ale díky tomu zažívat nové věci. (anebo se poučit z nepodařeného, to už k tomu riziku také patří :)). Proč se tedy bát takového dobrodružství? Zvlášť věříme-li tomu, že nás Boží Duch vede a mnohému nás při tom naučí – a to se bez chybování asi nestane :).
Osobně mě uvedené povzbuzuje a vyzývá jít dál.
A možná vás překvapí, že tyto aspekty osobnosti byly v rámci rozsáhlého sociovýzkumu objeveny u nejúspěšnějších sportovních trenérů současnosti (NHL, NBA apod.) jako podstatné znaky osobnosti úspěšných (sportovních) lídrů.
Tak proč ne i u vedoucích chval, co říkáte? Tak či onak – na dalších pět se spolu podíváme v dubnu. Snad se budete trochu těšit :).
Ivan Růžička
KS Mozaika Hradec Králové & Mozaika Worship