Přinášíme vám další díl z našeho seriálu Nedělní playlist. Dnes jsme se ptali Bena Drápala.

Jak dlouho jsi ve chvalách a jak ses ke službě dostal?

Ve chvalách sloužím aktivně na různých místech šest let. Začínal jsem na skupinkách a mládeži, pak mi nabídli hrát ve chvalách u nás a teď, když nám odcházela Anička Kunzmannová z vedení, mi nabídli, abych po ní dělal regionálního vedoucího chval.

Jak nad chvalami přemýšlíš?

Když vybírám chvály, snažím se mít pár rychlejších, abychom se nějak rozhejbali, nicméně hlavně mi jde o to, aby lidi ve chvále poznali Boha. Ne o to aby se měli k čemu připojit hlasem, ale spíš srdcem. Takže se nebojím složitých textů a delších písní, protože poezie je něco, skrze co může Hospodin mluvit úplně nevídaně, a po zkušenostech u nás na regionu, s tím jaké to je, můžu říct, že bych už fakt neměnil, a tenhle prvek z chval nevynechal. Pak mám vždycky ale i nějaké jednodušší, kdyby bylo třeba fakt Bohu vyloženě něco kolektivně vyznávat. (třeba to “Ty sám mi vládni, tvůj chci být, tvůj chci být”.) Myslím, že nic z toho nelze opomenout, nebo devalvovat zbytečnou jednoduchostí za účelem toho, aby se lidi mohli snadno “přidat”. Snažím se být prostě připraven na všechny situace, a pořadí pak střílím z toho, jak mě Duch svatý vede v průběhu chval. Nebál bych se ani zastavit chvály v průběhu shromáždění a přečíst báseň – třeba začátek tajemných dálek od Otokara Březiny – kdyby mě k tomu Bůh vedl. Jak ho znám, rád si dělá, co chce, a nechce být škatulkován. Co my s Ním konec konců… On je Bůh. Takže lepší je být verzatilní.

Jak vypadal tvůj poslední playlist?

K Pánu ruce pozvedám, Klaním se ti vroucně, Své srdce otvírám, Otče můj drahý, Vždyť mě znáš, Hodina/Minuta, Hledám tvoji tvář.

Proč zrovna tyto písně?

Jako úvodní písničku jsem hrál “K Pánu ruce pozvedám”. V tom bloku chval byla první kancionálka od Tomáše Akvinského “Klaním se ti vroucně”.

Dost mi vadilo, jak chvály sklouzávají k jednoduchosti a monotónnosti, hlavně aby se lidi připojili zpěvem, když podle mě jde mnohem více o to, co se v chvalách stane v jejich srdci. Modlil jsem se za to, a stěžoval si Bohu, a tu mi přišlo, že mi zcela jasně říká, ať teda zahraju nějakou kancionálku. Hodně se mi nechtělo a hodně jsem se vykrůcal, ale nakonec mi přišlo, že to Bůh chce, a vážně mi to říká. Tak jsem začal hledat nějakou kancionálku, kterou bych mohl zahrát (žádné neznám). No a na youtube jsem podle instrukcí, co jsem slyšel od Boha na modlitbách (“zadej do youtube “kancionálka”, a zahraj první, co ti to vyplivne a nebude třeba mariánská, a bude dobrá”) jsem našel píseň “Klaním se ti vroucně.” Tak jsem se to v sobotu naučil (musel jsem si odmyslet akordy, nikde jsem je nějak normálně nenašel, pouze z not), na začátek chval to trochu představil (a vymluvil se, že jsem si to nevymyslel já) a hrál jsem to. Ještě než to začalo, naplnil shromáždění Duch Svatý a dost jednal. Hodně i skrze slova té písně. (ještě teď – týden potom – mi lidi říkali, jak to bylo úžasný, a jak se jim splnil sen a Duch Svatý se jich dotknul, atd.). No, byla to fakt pecka. Úžasný, jak si Bůh může použít fakt všechno.

Pak jsem hrál “Své srdce otvírám”. Dost dobře na tu kancionálku navázala a na té jsme nějakou dobu zůstali a jen vyznávali refrén: “Ty sám mi vládni, tvůj chci být, tvůj chci být”.

Pak měl Ota Kunzmann se svou ženou Renatou prorocký vstup, kde mluvili o Božím jednání skrze rodiče a říkali nám jako shromáždění to, co nám rodiče často zapomínají říct.

Já jsem tedy utek od původního playlistu a s několika mrknutími na promítače, aby věděl, že se něco děje, přešel k “Otče můj drahý.” No a pak už jsem zpíval svoje “Vždyť mě znáš” a “Hodina/Minuta”, kterou jsem teď vydal i veřejně a je na youtube.

No a na konec shromáždění jsem pak hrál “Hledám tvoji tvář”.

Přizpůsobil jsi výběr písní kázání?

Kázání písně někdy přizpůsobuji, ale my spíše moc dopředu nevíme, o čem kázání bude, nebo jaký přesně bude mít důraz. Možná bychom v tomto ohledu mohli nějak zlepšit komunikaci, ale jinak se spíš vyloženě snažím vychytat atmosféru a to, co zrovna říká Duch (když teda zrovna slyším, což vůbec není vždy zaručeno). Ale jinak se snažím prostě o to, aby padly bariéry mezi námi a Bohem a on mohl mezi námi jednat. Myslím, že pak má i to kázání mnohem lepší půdu, do které padnout. Nicméně, spíš myslím, že Bůh ty chvály tak nějak uřídí. Aby se dělo i to, co on chce pak rozvinout v kázání.

 

Author Jana Vlčková

More posts by Jana Vlčková

Leave a Reply