V dnešním příspěvku se chci vyjádřit k textovému obsahu písní.

V našich českých krajích se usídlila „povinnost rýmování“. Jako kdyby rým byl tou nejdůležitější položkou v písni. Proto se mnohdy autoři snižují k povrchnímu textování, aniž by mohli jít více do hloubky. Souhlasím, že trefný rým je krásný. Avšak nemějme ho jako cíl našeho textování.

Vezměme si mnoho opravdu krásných básní a poezie, která tyto rýmy klidně postrádá. Když píši text, napíšu si ho jako báseň ve větách. Text musí mít svou „básnickou melodičnost“. Ta je velmi opomíjená. Určitě je rým velkým přínosem, ale ne základem. Navíc rým může být různě umístěn, třeba ve větách 1-3, 2-4, nebo klidně až na konci sloky. Buďme kreativní. Důležitá je doopravdy básnická melodičnost. Možná bychom se divili, v kolika národních písní, které tak rádi zpíváme je rýmů jako šafránu. Např. „Do lesíčka na čekanou . . ., nebo třeba česká hymna „Kde domov můj“. Přesto to vnímáme jako krásnou poezii.

Ještě jeden nešvar se usídlil v dnešních textech. A to že slovosled ve větě se upravuje tak, aby na konci byla vždy „dlouhá znějící slabika“. Např.  . . má, . . . Král, . . . Pán, . . . můj, . . . Tvůj . . . Pak jsou mnohdy věty až příliš krkolomné a únavně „JEDNOTVÁRNÉ“. Nebojme se věty končit krátkou slabikou.

Dovolím si ukázku části textu jedné české písně, který povužuji za dobře nápaditý.

. . . dáváš nám zaslíbení,

a jméno své ke chválení

nechválit Tě ? – to škoda

Hledat lásku u lidí,

kde každý sám sebe vidí,

hledat dál ? – jen samá voda . . .

 

A něco o pravosti obsahu:

V prvé řadě by texty měly být v souladu s Biblí. Je smutné, když nepravdivé texty písní ovlivňují náš duchovní život. Což se velmi často stává. Např. slovo Hosana pochází z hebrejského „Hoši´a na“ a znamená „prosím zachraň“. V našich písních se mylně Hosana usídlilo jako Nejvyšší velebení Božího Majestátu. Hosana je však tedy „prosba o záchranu“. Zvažujme tedy pečlivě, v jakém významu slovo Hosana v písni užijeme.

Dále pak Boží pravda je, že nám byl Duch Svatý dán, že je vylit, že s ním již počítáme. Proto považuji za chybné zpívat „Duchu Svatý přijď“. To vlastně vyznáváme, že Duch Svatý s námi není a že je potřeba Ho znovu a znovu „přivolávat“. Nebo Pane Bože přijď k nám. Jako kdyby s námi nebyl. Vždyť On je nám tak blízko, že to ani víc nejde. Je přeci skrze svého Ducha v nás. Nebo přijď Pane víc. To je stejně smutné vyznání. Náš život je přeci založen na tom, že Bůh je s námi a že je v nás. Já si to často vztáhnu jako kdyby můj Otec Bůh seděl vedle mě a já pořád volal přijď a On stále sedí vedle mě. Říkám si jak Mu asi je, když Ho vedle sebe nevnímám. Stejné, jako když jsem se svým dítětem, abych mu pomohl, potěšil, a ono se chová, jako kdybych s ním nebyl. To je pro mě smutné. Tak se obávám, že takovéto vyznávání může mít za důsledek, že lidé přestanou věřit Boží blízkosti a přítomnosti. Že se tak lidé ochuzují o jistotu plynoucí z Božích zaslíbení.

Většina písní je o tom, pro nás nejdůležitějším, o zástupné smrti Ježíše na kříži, o naši spáse a věčném životě. Zpívejme více o tom, co Bůh pro nás dělá dnes, čím pro nás je dnes. Zpívejme o Jeho kráse, stvoření, o moudrosti, moci, síle, o Jeho uzdravující moci, o Jeho lásce, kerá nás každý den chrání a naplňuje. O jistotě Jeho přízně v našem životě, o moci nás vysvobodit, o síle nás proměnit a světle, kterým nám svítí na cestu, apod. Zpívejme, že nenávist a zlost On mění v lásku, hořkost v odpuštění, zlomení v nápravu, nemoc v uzdravení, temnotu ve světlo, neschopnost v moc, nedůvěru ve víru, sobectví v dávání, smrt v život, smutek mění v radost, tvrdá srdce obměkčuje a tak dále. Tím vším a mnohými dalšími věcmi Ho oslavujme a vyvyšujme. V písni Ho jistě také prosme, žádejme o pomoc.

Na závěr připomínám, že se zabývám písněmi zpívanými ve chvalách na našich shromážděních. Mějme na mysli, že nás mohou navštěvovat nevěřící lidé (což je naše hluboká touha). A u nich hodně záleží na prvním dojmu. A ten bývá ovlivněn i obsahem písní, které zpíváme.

S očekáváním krásných nových písní Jirka Jelínek

 

 

Jiří Jelínek

Author Jiří Jelínek

More posts by Jiří Jelínek

Leave a Reply