Má smysl se zamyslet nad tím, jak vyplňujeme prostor mezi písněmi? Možná jsi vyrostl v církvi, kde to bylo naprosto přirozené a nikdy jsi o tom nepřemýšlel. Nebo právě naopak, ve tvém společenství se tato věc vůbec nenosí – jen se zpívají písně a stává se, že mezi písněmi je hrobové ticho.

 

Předpokládám, že tento článek čtou především vedoucí chval. Nevím, jestli jste to měli podobně jako já… myslím tím způsob, jakým jste byli osloveni, abyste vedli kapelu a shromáždění církve ve chválách. U mě to bylo přibližně tímto způsobem: „Umíš hrát na nějaký hudební nástroj, zpíváš a my potřebujeme někoho, kdo bude vést církev v uctívání.“ Je vám to povědomé? Byli jsme tak nějak hozeni do vody, abychom se naučili plavat. Bez znalostí, bez zkušeností, bez tréninku a vyzbrojení… ale zřejmě v nás někdo viděl potenciál. Je dobré být součástí worshipové komunity. Opravdu se potřebujeme navzájem sdílet a inspirovat. Může ve vás být potenciál, který někdo vidí a je potřeba ho rozvíjet. Učit se, trénovat, dělat chyby, zlepšovat se.

Pravděpodobně 90 % všeho, co od nás lidé z pódia uslyší, budou slova písní, které budeme zpívat. Ta zbylá desetina je právě čas, který můžeme využít k tomu, abychom něco řekli. U nás v církvi se snažíme nepoužívat oficiální tituly. Nemáme to rádi a taky si myslíme, že to není potřeba. Z toho důvodu moc nepoužíváme pojem vedoucí chval. Bereme to spíše prakticky. Ten, kdo zrovna zpívá nějakou píseň, je považován za někoho, kdo má autoritu a zodpovědnost doručit „zprávu“ na místo určení. Tedy text písně do srdce posluchače. Naší snahou je přivést člověka o krok blíž k Bohu. Právě tato nám svěřená zodpovědnost od nás někdy vyžaduje i další praktickou zkušenost, a to umět se veřejně modlit a mluvit, když jsme na pódiu. Neobejdeme se ale bez domácí přípravy.

Vezměme to čistě z praktického hlediska. Proč bychom měli něco říkat? Pokud jste člověk jako já, který má věci dopředu promyšlené a počítá s vícero možnými scénáři, co by se mohlo stát nebo co se nestalo a pak je nutné udělat něco jiného. Snažím se, aby blok chval, který máme každou neděli (večer chval nebo koncert) měl flow. Opravdu nemám rád trapné chvíle ticha! Přemýšlím nad hudebními přechody, ale i nad jinými možnými způsoby přechodů. Jedna ze skvělých možností, jak přejít z jedné písně do druhé, obzvlášť v případě, kdy jsou tóniny vzdálené, je právě říct pár slov.

Jsou to praktické elementy, které jsou naplánovány dopředu. Kapela ví přesně, co má dělat. Od toho jsou zkoušky a ranní zvukovky nebo generálky, aby byli všichni na stejné straně.

Co bychom vlastně mohli říct, aby to nebyly jen nějaké vycpávky, které nebudou dávat smysl? Je několik základních prvků, které můžeme použít:

  1. Bible – verš, evangelium
  2. Vysvětlení písně
  3. Téma kázání – propojení
  4. Spojení se s posluchači (shromáždění církve)

Věřím, že v každé křesťanské církvi se káže Boží slovo a během kázání je zmiňováno několik veršů z Bible. Jsou i takové církve, kde se probírají celé kapitoly nebo Biblické knihy. Určitě není špatné během chval nějaký verš citovat, parafrázovat. Pokud je toho ale během shromáždění mnoho, byl bych stručný a opatrný. Hlavně nedělal z toho druhé kázání.

Je možné taky říct a opakovat jednoduché evangelium: „Bůh je dobrý a my nejsme. Bůh nám dává svoji milost a odpuštění skrze Ježíšovu oběť.  Máme příležitost začít znovu a žít svobodný život.“ V kostce to je takto: Adorace – Vyznání – Ujištění – Díkuvzdání.

Často v našich setech najdeme písně, které jsou něčím důležité a mají v sobě ukrytou hlubokou pravdu nebo třeba něco poetického. Proč jednou za čas nevysvětlit význam písní, které zpíváme? Moje zkušenost je dokonce taková, že někdy zpíváme texty, ale vůbec nad nimi nepřemýšlíme. Aby naše uctívání bylo autentické, je důležité vědět o čem vlastně zpíváme.

Pokud vím, o čem bude téma kázání, vybírám písně, které mohou s kázáním souviset. Píšu dopředu řečníkovi a komunikuju s ním detailněji, o čem bude mluvit, a jestli můžeme jako kapela přispět k propojenosti a hlubšímu zakořenění kázání. Buďme připravení a kreativní. Někdy se stává, že i kazatel odkazuje na nějaký moment nebo úryvek textu písně, která byla zazpívána před kázáním.

A nakonec, spojení se s posluchači. Není nic bližšího a přátelštějšího, než když ten, kdo vede chvály, bude osobní a promluví k lidem. Může to být momentální a nadpřirozená inspirace Ducha svatého. Tyto momenty mají zkrátka jinou úroveň a jsou moc potřebné.

Mluvit není snadné a přinášet vždy čerstvý obsah je snad ještě těžší. Jeden z mých způsobů, jak se připravuji je, že si všechno, co mě kdy napadne, zapíšu. Později danou myšlenku během přípravy rozvíjím. Další důležitou věcí je modlitba. Píšu, že věci plánuji dopředu a někdo by mohl namítnout, že nedávám prostor Duchu svatému. Osobně věřím principu, že Duch svatý je již přítomen během přípravy a už v tomto čase mu dávám prostor, aby mě inspiroval, vedl a ukazoval mi, jak se připravit na neděli nebo koncert.

Díky, že jste dočetli až sem. Chtěl bych vás odkázat na několik možných zdrojů, kde k tomu tématu můžete načerpat a nastudovat ho hlouběji.

https://www.youtube.com/watch?v=5nYlgHrLKJw

25 things to say or pray during worship

https://www.youtube.com/watch?v=IPFT86tC5ss

https://www.youtube.com/watch?v=r-pcazOy2o4

placený web (ale stojí to za to)

Enroll

Author Radek Ćmiel

More posts by Radek Ćmiel

Leave a Reply