V předchozím článku o deklamačních pravidlech textování jsem uvedl, že další skladatelské záležitosti mohu zmínit příště. Pokusím se tedy zpracovat návod jak co nejlépe zkomponovat a otextovat píseň pro chvály a uctívání. Přesněji řečeno píseň, u které se předpokládá, že ji bude společně zpívat shromáždění církve.

Setkal jsem se s mnohými opravdu krásnými písněmi, ale pro své základní nedostatky jsem je nemohl zařadit do programu chval, natož případně natočit na CD. Autor takové písně by měl zvažovat několik základních pravidel, než se do takové písně pustí.

Základní pravidla:

  1. Rozsahem by neměla přesahovat dolní úroveň tonu „G“ a horní „C“. Určitě je možné jít i výše, např. na „D“. To ale jen v případě například krátkého popěvku. To lidské hlasivky (přesněji „obecné“ neškolené hlasivky) zvládnou. Pokud by měl být tento vysoký tón držen celý takt i více, je pro např. shromáždění žen „upištěný“, tudíž nepříjemný pro zpěv a někdy i pro posluchače. Obecně muži tyto vysoké tóny vyzpívají poměrně snadno (většina mužů mluví v úrovni tenoru).

 

  1. Sekvence po sobě jdoucích slabik by měla být snadno „vyslovitelná“, vyvarovat se krkolomnosti. Aby si člověk u zpívání nezauzloval jazyk, nebo neposlintal triko :).

 

  1. Rozložení slov a vět by mělo být takové, aby byl čas se mezi slovy „nadechnout“. Někdy je vhodné mít i taktovou mezeru mezi větami. Zpívající člověk by neměl být zahlcen množstvím slov, které musí během písně stihnout zazpívat. Zpívání písně musí být lehké, zábavné! Nikoliv „vyčerpávající“. Po některých písních se musím doopravdy vydýchat.

 

  1. Prosím také o akceptování, že jsme složeni z mužů a žen. Proto se snažme vyvarovat používání „sloves v minulém čase“ v ženských či mužských tvarech. Připadá mi minimálně hloupé, když žena zpívá text s koncovkou – „l“, jako by byla muž. To stejné obráceně muž zpívá text s koncovkami – „la“, jako by on byl ženou. Mnohé cizí jazyky toto neřeší, ale čeština ano. Jako pomůcku doporučuji text změnit z osobního vyznání „já“ na vyznání celé církve „my“. V takovém případě jak muži, tak i ženy mohou spolu zpívat s koncovkou – „li“, „ní“. Mimo jiné taková píseň nabývá i velkého významu pro sjednocení shromáždění, pro umocnění významu síly, moci apod. Ovšem některé písně jsou jistě dobré zachovat v osobním významu. V takovém případě si dát trochu víc práce, např.: . . . hledala jsem – bylo mé hledání . . ., . . . dlouho jsem čekal – bylo dlouhé mé čekání . . . , nebo . . . našel jsem tě – Tys mě našel . . . Někdy se dá obsah, význam přenést i na osobu Boha. Tak zůstane pro obě skupiny zpívatelné „l“.

 

  1. Je potřeba zvážit to, aby neměla píseň mnoho slok. Tak bývá člověk až příliš soustředěn na „čtení a sledování textu“, současně to klade velký nárok na promítače, aby se v tom neztratil. Osobně jsem zastáncem moudrého, chytrého, pokud možno krátkého sdělení. Navíc bude pro nás chváliče snazší si texty písní zapamatovat, abychom nemuseli mít stále před sebou stojan s několika zpěvníky a mezi písněmi listovat. Ano ve starších kancionálkách bylo i 12 slok. Ale zpívala se třeba jenom jedna píseň, nebo „půl“ a příště druhá „půl“. Každé společenství mělo zpěvník, místo dnešního promítání. Dnešní doba nás přece jen změnila, že nemáme rádi zdlouhavé věci, nebo když se něco doopravdy vleče.

 

Připouštím, že mé úvahy o „správných“ nárocích mohou vést k pocitu nemohoucnosti, pocitu neschopnosti. Bylo by mi to moc líto. Přesto mnoho lidí, kteří toho v různých oborech hodně dokázali, byli ti, kteří se nechali učit, poučit, vyškolit. Následovali někoho, kdo prošel tu jejich cestu před nimi. Předpokládám, že kdo čte tyto mé články, si jistě udělá sám názor, jestli mé úvahy zakomponuje do svých nebo najde jiné i lepší zdroje. Patent nemám, jenom zkušenosti 🙂 a ty mohou někomu pomoci. A to je můj cíl.

Příště se zkusím spolu s vámi zamyslet nad obsahem textů.

Jiří Jelínek

Author Jiří Jelínek

More posts by Jiří Jelínek