Jsme lidé, kteří poznávají svět, a tak když se setkáme v životě s něčím neznámým, snažíme se to přirovnat k něčemu bližšímu, s čím již máme zkušenost. Snažíme se přisoudit známé vlastnosti tomu, co chceme lépe poznat. Bůh je tak rozličný, že ho můžeme popisovat z mnoha pohledů a stále budeme objevovat nová a nová fakta. O to, abychom Boha přiblížili druhým, se snažíme i v hudbě a písních, které zpíváme. Používáme metafory, které odkryjí o Bohu něco nového, a věřím, že je to tak správně. V jedné současné křesťanské písni se např. zpívá:
Tvoje láska, ona uzdraví a vysvobodí, Tvoje náruč je to, kde chci být a neodejít. Budu zpívat a chválit Tě dál, za všechno, cos dal. Proč bych se bál, vždyť se mnou je Král, tak nekonečný Pán, můj Oceán!“ (Můj Oceán; Connect Worship Brno)
Připodobňujeme v ní Boha k oceánu a já se v tom přirovnání snažím objevit souvislost mezi tím, jak oceán znám a zda může být pomůckou k tomu, aby mi přiblížil to, jaký je Bůh. V Žalmu 147, 5 je napsáno: „Velký je náš Pán, je velmi mocný, jeho myšlení obsáhnout nelze.“
Když stojím u oceánu, nedohlédnu na jeho konec. Jeho „nekonečnost“ mě fascinuje, mé poznání je ale v tomto případě pouze povrchní. Povrchní poznání nás moc nestojí. Jako kdybychom seděli na břehu oceánu a kochali se pobřežím a mysleli si, že to je vše, co o oceánu můžeme poznat. Nebo, jako kdybychom pluli na loďce a sem tam zahlédli nějakou medúzu a hvězdici a považovali to za vrchol našeho poznání moří. Je jasné, že ani když se ponořím do vody – nikdy nemám šanci prozkoumat celý svět pod jeho hladinou, ale když o to budu usilovat, s každým ponořením objevím něco nového. To stejné nám zaslibuje Bůh ve svém slově. Objevování Božích vlastností tak může znamenat číst více Jeho Slovo – Bibli s modlitbou v srdci a otevřenou myslí, modlit se a nechat se měnit Duchem svatým, poslouchat kázání, číst knihy… Díky tomu, že půjdeme do hloubky, objevíme zcela nový svět. Svět, který je za normálních okolností neviditelný nebo našemu zraku skrytý.
Možná jsme křesťany už dlouho a hledáme způsoby, jak se na hlubinu dostat. Zdá se nám, že naše zátoka už je prozkoumána skrz naskrz a nic nás nemůže překvapit. Ale jdeme „pod hladinu“, nebo se jen brouzdáme po kotníky ve vodě? Pro někoho je představa potápění vysoce nepříjemná – já jako starý odpůrce potápění se s tímto pocitem dokážu lehce ztotožnit – a nedokáže tak ocenit krásu toho, co pod hladinou je. Berme to ale tak, že každý z nás potřebuje jiná přirovnání v určitou chvíli a třeba právě dnes porozumíme Bohu zase o trochu lépe.
Je rozdíl, když se koupeme v moři u břehu spolu s ostatními a hrajeme různé hry, ostatní nám vypráví, co krásného pod vodou objevili apod., nebo když se rozhodneme potápět a prožíváme ta dobrodružství sami za sebe. Naše uctívání Boha by mělo rozlišovat tyto dvě dimenze. Když společně vstupujeme do Boží blízkosti, chválíme Boha písněmi, modlitbou, tancem – je to dobré a povzbuzujeme se navzájem, ale to, na čem záleží, je – když sami doma řešíme s Bohem náš život a vzdáváme mu chválu a poznáváme, jaký je. To jsou chvíle, ze kterých poté můžeme čerpat. To jsou ty hlubiny, které stojí za to objevovat. „Srdce rozumného poznání získá, ucho moudrých poznání hledá.“ Př 18,15
Poté můžeme směle vyznávat, že Bůh – je náš OCEÁN!
Opouštíme dobře známé způsoby a zkoušíme náš čas s Bohem trávit jinak než doposud? To je výzva, které čelím každý den. Někdy se neodvážím ani namočit malíček, ale někdy se s radostí vrhnu do vln a zažívám nové dobrodružství.
Marie Tesárková

Author Marie Tesárková

More posts by Marie Tesárková