Rozhodně věřím, že Boží slovo nám v životě udává směr, odkrývá, jaký je Bůh, jací jsme my v něm – a to samotné poznání nás přivádí ke chvále.
Boží slovo nám ukazuje, co chvála působila v minulosti, a nabádá nás, abychom Boha chválili navěky.
Myslím, že místa, kde je v Bibli zmiňována chvála a hudba jsou celkem známá – alespoň já mám ten pocit, ale možná je to kvůli mému nasměrování. Zamyslela jsem se však dnes nad tím, jak nám chválu popisují. Čím je daná situace specifická. Jak přispívá k ucelenému obrazu o chvále, který si máme odnést.
Příběh první. 1. Samuelova 16, 14 – 23: Saula přepadá zlý duch. Dostává radu, že pomůže, když mu bude někdo hrát. Výběr hudebníka má parametry – je schopný hrát, je to udatný hrdina, bojovník, rozumný v řeči a hlavně – Hospodin je s ním. Když David hrál, Saulovi se ulevovalo. Kdo by dnes vybíral hudebníka dle takových vlastností? Asi nejde o přesný výčet toho, co musel vybraný člověk splňovat, ale i dnes není dobré, když se stylizujeme do škatulky někoho, kdo prostě jen hraje na bohoslužbě a jiná odvětví duchovního života jsou mu cizí. Buďme těmi, jejichž proměněné srdce vede k dalším činům, protože potom i při naší chvále mohou odcházet zlí duchové.
Příběh druhý. 2. Paralipomenon 20, 20 – 22: Král Jóšafat v bitvě proti Moábcům a Amóncům povzbuzuje lid, aby důvěřoval Bohu, aby věřili jeho prorokům, a Bůh jim dá zvítězit. Poté ustanovil ty, kdo zpívali Hospodinu a chválili slávu jeho svatosti, a postavil je do přední linie. Tito zpěváci motivovali a nabádali ostatní svým zpěvem: „Vzdávejte Hospodinu díky, protože navěky je jeho milosrdenství.“ A Hospodin způsobil, že vojska, která vystoupila proti Izraeli, šla nakonec proti sobě. Když pak přišel Izrael na kopec, uviděl jen pobitá vojska a nasbíral mnoho kořisti. S chválou na rtech se vrátili do Jeruzaléma a padla na ně bázeň před Bohem. V samotném příběhu je zajímavá jedna věc. Hudebníci a zpěváci byli postaveni do předních linií – aby vzdávali Bohu chválu a motivovali ostatní, aby činili to samé. Bůh v tu stejnou chvíli začal jednat a oni zažili obrovské vítězství. Z toho pro nás vyplývá závěr, že i dnes ve chvále zažijeme vítězství. Taková vítězství, která předčí jakákoliv očekávání.
Příběh třetí. 2. Paralipomenon 5, 11 – 14: Král Šalomoun staví Hospodinu chrám dle instrukcí svého otce Davida a konečně dochází k finálním úpravám a samotnému přenesení truhly do chrámu. Vše proběhlo podle plánu, podle Božích nařízení. Všichni kněží, hudebníci (činely, harfy, lyry), 120 trubačů i zpěváci stáli na svých místech a pak přišel ten moment, kdy všichni společně pozvedli svůj hlas a použili své nástroje. Zpívali o tom, jak je Bůh dobrý, milosrdný navěky – Hospodinova sláva naplnila Boží dům. Chvála přinesla Boží přítomnost.
Příběh čtvrtý. Efezským 5, 15 – 20: Dbejte na to, jak žijete (…) rozumějte Pánově vůli, (…) naplňujte se Duchem (…) mluvte k sobě ve chvalozpěvech, v oslavných zpěvech a v duchovních písních, svým srdcem zpívejte Pánu a velebte ho a vždycky za všechno děkujte ve jménu našeho Pána Ježíše Krista Bohu a Otci. Z toho vyplývá závěr, že ve chvále komunikujeme s Bohem i mezi sebou.
Existuje mnohem více příběhů v Bibli o tom, co se děje, když Boha chválíme. Věřím, že chápeme, že vítězství, uzdravení, komunikace nebo vědomí Boží přítomnosti není něco, na co bychom mohli jen smutně vzpomínat v souvislosti s izraelským národem, ale je to něco, co může být aktuální i v našich životech – když budeme brát Boží slovo vážně, když nebudeme tolik řešit svoje emoce, ale rozhodneme se Boha chválit z celého srdce.
Naše srdce je totiž tak zranitelné, že někdy kolem sebe staví barikádu, a my se pak cítíme, že na chválu není čas, že není nálada, že to, co prožívají jiní, je nám na hony vzdálené…
Chceme-li ale zažívat vítězství, uzdravení, Boží blízkost, slyšet Boží hlas, povzbudit druhé – pozvedejme svůj hlas ke chvále a uvidíme zázraky, které jsme dosud neviděli.
Marie Tesárková
AC Kolín

Author Marie Tesárková

More posts by Marie Tesárková

Leave a Reply